Horniny a geologický vývoj - Třeboňsko
Horniny a geologický vývoj
Charakteristika oblasti
Ve východní části vystupují na povrch a navazují na Českomoravskou vrchovinu. Na tomto území se vyskytují jednak metamorfované horniny (především pararuly a migmatity) předprvohorního stáří, jednak granitoidy (různě zrnité žuly a granodiority) moldanubického plutonu, které jsou stáří prvohorního. Rozrušováním těchto hornin a jejich splavováním do mělkého jezera se pánev v druhohorách plnila sedimenty. Svrchnokřídová sedimentace, představovaná především klikovským souvrstvím, je plošně nejrozsáhlejší a nejmocnější výplní Třeboňské pánve. Místy dosahuje mocnosti až 300 m. Sedimenty tvoří různě barevné pískovce, slepence, jílovce, prachovce, jíly a písky různé zrnitosti a různého stupně zpevnění. Na podstatně menší ploše, především v západní části CHKO, vystupují na povrch třetihorní sedimenty neogénu (souvrství lipnické, zlivské, mydlovarské, domanínské a ledenické). Tvoří je různě zbarvené a různě zrnité jíly, písky, diatomity a křemence. Období třetihor bylo provázeno bouřlivou tektonickou činností. Při jedné epizodě pronikla do jezera slaná voda tzv. Vídeňského moře. Pozdějším výzdvihem (období pliocénu) v oblasti Novohradských hor se spojení přerušilo, hrástí Lišovského prahu se oddělila českobudějovická pánev a voda začala odtékat na sever. Z nejmladších čtvrtohorních usazenin jsou plošně nejrozsáhlejší pleistocénní pokryvy říčních štěrků a písků (včetně živcových písků) v říčních nivách Lužnice a Nežárky omocnosti až 30 metrů. Zejména Lužnice má v jižní a centrální části CHKO zachovánu ukázkovou říční nivu s několika terasovými stupni a dochovanou dynamikou toku Holocenní (období po poslední době ledové) sedimenty představují nejmladší vrstvy fluviálních štěrků a písků, nivní a svahové hlíny, sedimenty vodních nádrží, kyselé slatiny a oligotrofní rašeliny.
Z hlediska ochrany přírody je významný výskyt vátých písků vzniklých zřejmě koncem posledního glaciálu či v postglaciálu navátím jemných písků z písčitých naplavenin Lužnice a Nežárky. Největší koncentrace vátých písků je v 34 km dlouhém pásmu říčních teras od Majdaleny k Veselí nad Lužnicí (známé lokality PR Pískový přesyp u Vlkova, PP Slepičí vršek u Lužnice). Třeboňská rašeliniště se vyvíjela od konce posledního glaciálu na místech s příhodnou konfigurací terénu a málo propustným podložím. Často bývají definována jako rašeliniště přechodového typu, zejména v jižní části území se však zřejmě jedná o oligotrofní submontánní vrchoviště v netypické rovinaté poloze.















