Reliéf CHKO Blaník.
Nadmořská výška se v chráněné krajinné oblasti Blaník pohybuje mezi 366 a 638 m, maximální výškový rozdíl činí tedy 272 m. Nejvyšším bodem je vrchol Velkého Blaníku, nejnižší bod se nachází v obci Ostrov v místech, kde řeka Blanice opouští CHKO. Většinou má zdejší terén nadmořskou výšku 400 až 450 m n. m. Z údolí Blanice se zdvihá řada vrcholů a hřbetů, např. Slepičí skála (478 m n. m.), Malý Blaník (580 m n. m.), Bělčí hora (463 m n. m.), Hřiva (519 m n. m.), Krasovická hůra (487 m n. m.), Křížovská hůra (580 m n. m.). Výškový rozdíl (přibližně 200-250 m) masívu Blaníků vůči svému okolí mu umožnil stát se krajinnou dominantou pro široké okolí.

V západní části území, v údolí řeky Blanice, je krajina velmi rozmanitá. Z údolí vystupují na některých místech značně svažité vrchy a úbočí, na nichž se střídají menší lesy se zemědělskou půdou.

Ve východní části chráněné krajinné oblasti se již projevuje ráz vrchoviny, krajina nemá nápadně vystupující vrchy a vyznačuje se spíše táhlými svahy a rozsáhlými lesnatými hřbety a návršími, v nichž nejvyšší místa nejsou většinou nijak nápadná.

Zasněžená krajina v CHKO Blaník.
Kvalita krajiny a její reliéf jsou nejlépe pozorovatelné z rozhledny na Velkém Blaníku. Při příjezdu z kterékoli světové strany projíždíme krajinou "v níž kopce nabírají dech před Blaníkem".

Pro tvary krajiny pod Blaníkem je určující geologický podklad a modelace vodními toky. Člověk zasáhl do tvarů zemského povrchu těžbou kamene v selských lomech, větší těžba probíhala v Křížovském lomu. Hornická činnost se reliéfu CHKO Blaník dotkla pouze na Roudném.