Územní systém ekologické stability (ÚSES) je podle zákona o ochraně přírody a krajiny vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.

Na území CHKO Blaník jsou vymezeny tyto skladební prvky ÚSES:

Regionální biocentrum Blaník o rozloze 880,3 ha zahrnující lesní komplex Velkého a Malého Blaníku, Býkovické, Křížovské a Krasovické hůry a Kozlova kopce a údolí Blanice od Podlouňovického mlýna k obci Ostrov. Požadovanými typy ekosystémů jsou v tomto biocentru přirozené mezofilní hájové, mezofilní bučinné, nivní a vodní ekosystémy.

V oblasti Křížovské hůry z regionálního biocentra Blaník vychází východním směrem regionální biokoridor Blaník – Bolinský les, který směřuje severovýchodně ke Štěpánovskému potoku. V trase biokoridoru jsou předpokládána lokální biocentra. Požadovanými typy ekosystémů jsou zde přirozené mezofilní hájové ekosystémy.

V trase řeky Blanice vede na jih biokoridor Hrajovice – Blaník, který těsně za hranicemi chráněné krajinné oblasti prochází biocentrem Hrajovice o rozloze 50 ha. Požadovanými typy ekosystémů jsou zde přirozené mezofilní hájové, vodní a nivní ekosystémy.

Na severu navazuje na regionální biocentrum Blaník biokoridor Nesperská Lhota – Blaník s obdobnými charakteristikami, který pak pokračuje severním směrem k regionálnímu biokoridoru Nesperská Lhota.

Říčka v CHKO Blaník.