Fakta o CHKO Kokořínsko – Máchův kraj:

  • rozloha: 410 km2
  • nadmořská výška: 210 - 614 m n. m.
  • vyhlášení: 12. 4. 1976
  • nové vyhlášení (rozšíření): 28. 8. 2014
  • 29 maloplošných zvláště chráněných území: 3 národní přírodní rezervace, 2 národní přírodní památky, 6 přírodních rezervací, 18 přírodních památek
  • Natura 2000: 9 evropsky významných lokalit, 1 ptačí oblast

​​​​Oblast patří svou velikostí 410 km2 mezi větší chráněné krajinné oblasti. Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj byla vyhlášena v roce 2014. Skládá se ze dvou nespojitých územních celků – část Kokořínsko (274 km2​​​), původní část, tak jak byla vyhlášena v roce 1976, s rozšířením u Dolanského rybníka) a část Máchův kraj (136 km2​​​​​​​), zcela nově vymezené dosud nechráněné území Dokeska). Pouze velmi malou částí zasahuje do kraje Ústeckého, zatímco kraj Liberecký a Středočeský se téměř stejnou částí dělí o většinu plochy CHKO. Nejvyšším místem je Vlhošť (614 m n. m.) ležící v Libereckém kraji, nejnižším niva potoka Liběchovka v Želízích (175 m n. m.), situovaná naopak v kraji Středočeském.

Kokořínsko je známé především jako malebná krajina dotvářená rozmanitostí pískovcových skal. Její romantika přitahovala i řadu našich význačných osobností, podle jednoho z romantických básníků se vžil i název Máchův kraj. Také pozapomenuté názvy Dubské a Mšenské Švýcarsko naznačují již dávno objevené krásy zdejšího kraje. Přírodní skalní útvary vytvořené zejména na úbočích dolů vytvářejí často bizarní tvary - najdeme zde Obří hlavu, Žábu, Sněhurku a sedm trpaslíků či nejznámější Pokličky – skalní útvary vzniklé selektivním zvětráváním různě odolných vrstev pískovce. A právě Pokličky se také dostaly do loga chráněné krajinné oblasti. Tyto skalní útvary jsou nejlépe vyvinuty v přírodní rezervaci Kokořínský důl, která se svou velikostí přes 2000 ha řadí k těm největším v České republice. Některé skalní útvary byly člověkem často upravovány, ať už z důvodů ryze praktických - vytvoření skalních obydlí (Staráky, Nedamy, skalní mlýn Hlučov), či uměleckých (sochařské výtvory Václava Levého v okolí Želíz). Přestože pískovcové skály a skalní útvary (kromě pokliček např. skalní brány, okna a také pseudoškrapy a voštiny) jsou pro Kokořínsko typické, tak dominanty krajiny tvoří obvykle ojedinělé průniky vyvřelých hornin z období třetihor (např. Housecké vrchy, Vlhošť, Ronov, Korecký vrch).

Kokořínsko

Kokořínsko lze tedy charakterizovat jako oblast pahorkatinného typu, která je jedinečná přítomností následujících jevů:

  • specifickou geomorfologií (utváření zemského povrchu), podmíněnou převahou kyselých kvádrových pískovců, vytvářejících síť plošin a údolí, na jejichž hranách se vytvořila skalní města, pokličky, skalní brány či okna a další útvary takové formy a rozsahu, jaké nelze nalézt v žádné jiné pískovcové oblasti v České republice;
  • vysokou biologickou rozmanitostí způsobenou především podkladem, polohou a reliéfem oblasti, která se projevuje zejména značnou variabilitou ekosystémů na poměrně malé ploše;
  • unikátním kulturním krajinným rázem s vyrovnaným zastoupením lesní a nelesní půdy, podmíněného historicky absencí průmyslu a rozumným zemědělským využíváním v závislosti na reliéfu krajiny;
  • značným zastoupením lidové architektury jak roubené, tak i zděné, která je jedinečná nikoli sama o sobě, ale především svým harmonickým propojením s okolní krajinou v rámci historické sítě osídlení;
  • existencí rozsáhlých mokřadů mezinárodního významu v nivách Liběchovky a Pšovky s unikátní faunou a flórou;
  • přítomností rozsáhlých kyselých reliktních borů pralesního charakteru, jejichž výskyt je koncentrován především v severní části oblasti;
  • rozsáhlými zásobami kvalitní podzemní vody.

Krajina v dokeské části chráněné krajinné oblasti je pahorkatina charakteristická svou členitostí, rozmanitostí přírodních podmínek, rozsáhlými lesními porosty a řídkou hustotou osídlení. Základní krajinnou matrici oblasti určují lesní porosty (většinou kulturní bory). Druhou spoluurčující krajinnou složkou jsou vodní prvky – tok Ploučnice, Máchovo Jezero, Břehyňský rybník, Novozámecký rybník a navazující mokřadní biotopy. Sídla, urbanizované a industrializované plochy zaujímají v oblasti malou rozlohu. V krajinné matrici jsou další významnou složkou vizuálně otevřené segmenty krajiny, v některých případech s různými fázemi sukcesního vývoje biotopu. Tyto segmenty odkazují na bývalé nebo současné zemědělské využití či osídlení. Enklávy bezlesí ve sníženinách umožňují výhledy na panoramata krajiny či průhledy na krajinné scenérie

 

Specifické rysy krajinného rázu Dokeska

  • Pahorkatina, tvořená pískovcovou tabulí s podmáčenými sníženinami s vodními toky či vodními plochami. Z této druhohorní platformy nezřídka vystupují neovulkanické kužely.
  • Určujícím vegetačním krytem jsou lesní porosty, především bory, méně bučiny.
  • Jsou patrné výrazné (kontrastní) rozdíly v typech krajiny s odlišným georeliéfem a vegetačním krytem.
  • Významné krajinné segmenty tvoří otevřené bezlesé enklávy kulturní krajiny.
  • Dochovaný počet sídel a urbanizovaných ploch je malý. Kontinuální vývoj kulturně-historických charakteristik území byl především ve 20. století nezanedbatelným způsobem přerušen.
  • Přítomnost velkých rekreačních středisek v blízkosti Máchova jezera.
  • Výrazná konfigurace terénních dominant – neovulkanických suků (Bezděz, Provodínské kameny).
  • Vizuální propojenost území chráněné krajinné oblasti s přiléhajícím územím – určující jsou výhledy na terénní či kulturní dominanty (Ralsko, Maršovický vrch).​​​​​​​  

Historické osídlení celé oblasti se rozvíjelo v harmonii s okolní krajinou, takže dnes zde najdeme řadu architektonicky unikátních sídel, často i památkově chráněných. Vedle architektury roubené a zděné (používající řezané pískovcové štuky) najdeme zejména v severní části patřící do Libereckého kraje i hrázděné stavby.

Kokořínsko však nejsou jen skály a lesy. Jedním z nejvýznamnějších fenoménů tohoto území jsou mokřady, a to především mokřady v nivách Liběchovky a Pšovky. Jejich přírodovědný význam vedl až k zapsání do seznamu mezinárodně významných mokřadů chráněných tzv. Ramsarskou úmluvou. Setkat se zde můžeme s řadou vzácných živočichů a rostlin od raka říčního či drobného plže vrkoče bažinného, až po orchideje kruštík bahenní či běžnější prstnatec májový. Zajímavostí je, že se zde setkávají druhy žijící v horách či severských zemích s druhy vázanými na nížiny.

Výjimečná přírodní společenstva doplňuje na Kokořínsku harmonická krajina formovaná hospodařením našich předků. Bohužel ne vždy se k ní chováme s úctou a snahou o její zlepšení, tak jak by si to jistě zasloužila.